Co mi říká tvoje tělo - část první

Co můžeme vyčíst z podání ruky, z výrazu tváře, gest, postojů, aneb ochutnávka zajímavostí z neverbální komunikace...

Viděla jsem nejmenovaný pořad, kde nejmenovaný člověk vítal nejmenované hosty oděn v trenýrkách a tričku a takto s nimi trávil "pohodový" večer. Nešlo o recesi ani "párty ve spodním prádle" a jelikož jsem to viděla, ačkoliv jsem tam nebyla, je jasné, že kromě hostů byl na místě ještě kameraman s týmem. Po pár minutách jsem vypnula zvuk a jen tu a tam se podívala, jak se kdo tváří. A v duchu jsem se ptala, jestli svým hostům chce onen pán tímto natvrdo "říct", že mu na nich vlastně nezáleží, nebo jestli si vůbec neuvědomuje, že jim tuto informaci sděluje. A nejen hostům, ale mnoha dalším lidem, o nichž mohl předpokládat, že to budou sledovat...

Občas můžeme vycítit, že nám někdo něco říká, ale jaksi mu to nevěříme, že se k nám někdo blíží, ale nám je to nepříjemné, že se s námi někdo nechce bavit, ale tváří se, že chce, že se k nám někdo halasně vrhá, aby nás uvítal, ale my cítíme, že není vůbec rád, že nás vidí.

O "řeči těla" je napsána řada knížek a každý, koho toto téma zajímá, má spoustu možností, jak se o tom něco dozvědět. Pojďme se dnes podívat na pár zajímavostí a berte to jako "ochutnávku".

Většinu informací od druhých lidí (prý až 70%) získáváme tím, že si všímáme jejich řeči těla, neverbálních (mimoslovních) sdělení. (Na chvíli pomineme situace, kdy se někoho ptáme na cestu, tam bývá dost výhodné se dobře soustředit hlavně na slova). Jsou-li slova s řečí těla v souladu, je to v pořádku. Pokud nejsou, bývá jistější věřit tomu tělu. Zatímco většina lidí dokáže ovládat to, co říká - tedy slova, ovládat výrazy obličeje, vlastní postoj či gesta bývá náročnější a často zcela nemožné. Když se budeme pozorně dívat, můžeme leccos postřehnout.

Věděli jste například, že člověk, který nás rád uvidí, na malou chvilku nadzvedne obočí? Pokud má pusu od ucha k uchu a otevřenou náruč a přitom tam tato drobnůstka chybí, jedná se o hranou radost.

Zajímá-li nás, jak si rozumí dva lidé, stojící kus od nás, nemusíme je poslouchat, ale stačí si všímat, zda mají podobný postoj, podobná gesta (pohyby rukou, nohou a hlavy), podobně se tváří a naklánějí se jeden k druhému. Pokud ano (mluvíme o tzv. "zrcadlení"), zřejmě si dobře rozumí a jsou v tuto chvíli ve vzájemném souladu. Pokud si ale všimneme, že jeden z nich překřížil ruce na hrudníku, popř. i nohy, couvá, odvrací se, otáčí se částečně od svého komunikačního partnera, něco tam "nehraje". Tento člověk by zřejmě dost rád rozhovor ukončil. Ale pozor na ukvapené závěry! Zkřížené ruce a nohy mohou také vypovídat o tom, že je někomu zima a nutně potřebuje na WC!

Upřímný úsměv se pozná podle toho, že se člověku proti vám "usmějí oči". Úsměv, který je jen v okolí rtů druhého člověka, bývá hraný. Kromě vstřícnosti a sympatií ovšem může úsměv být také projevem nejistoty, zlomyslnosti či škodolibosti. Jinými slovy - není úsměv jako úsměv. I výraz v okolí očí se liší u zlomyslného a přátelského úsměvu. Většinou to prostě "vycítíte".

Všimli jste si ženy, která ve společnosti sedí na židli opřená o opěradlo a zakládá si ruce za hlavu? To je výrazně flirtovací gesto. Žena tím odhaluje svá "zranitelná místa", vnitřní stranu zápěstí a paží, podpaží a hrudník. Takto sedící žena není rozhodně stydlivá a bojácná, ale vysílá signál do okolí, že má o někoho zájem a nebrání se kontaktu. Muž takto sedící hlásí do svého okolí, že je sebevědomý, nebo se sebevědomě v tuto chvíli v této společnosti alespoň cítí. Obdobně gesta kuřaček, při nichž ženy "ukazují" protějšku vnitřní stranu svého zápěstí, patří mezi "svůdná" gesta. Sedí-li proti vám člověk, ze kterého máte strach a který je vám nesympatický, zápěstí mu prostě odhalovat nebudete. (Schválně to můžete vyzkoušet, jak se u toho budete cítit). Mezi další svůdná gesta, kterých si muži u žen všímají, aniž by nad tím mnohdy přemýšleli, patří upravování vlasů (prohrnutí, úprava culíku apod.). Je to méně "vyzývavé", než sezení s rukama založenýma za hlavou, ale princip je stejný. Odhalené vnitřní strany paží, podpaží, hrudník. Muži mají ještě jeden typický postoj, jímž zdůrazňují své mužství. Je to postoj s palci ruky zastrčenými za opasek (či horní lem) kalhot a prsty směřujícími k přirození. Takto si žena nestoupne. A když ano, je to každopádně dost zajímavé.

Seznamujete se s někým, kdo vás fyzicky přitahuje, a chcete vědět, jestli je to vzájemné? Kromě "přiblblého" výrazu v obličeji, kterého si můžete všimnout, můžete sledovat také to, na jakou část vašeho těla se druhý člověk dívá. Pokud se jeho pohledy soustřeďují na oči a ústa (trojúhelník v oblasti obličeje), není jeho zájem o vás (zatím) nijak výrazný. Pokud se při řeči střídavě dívá na obličej, oči, ústa, ramena, horní část hrudníku (trojúhelník hlava - ramena či hruď), zajímáte jej mnohem více. Zírá-li vám pouze na hruď, utíkejte. :-)

Co se pohledů týče, doprovází pohled do očí komunikačního partnera normálně asi 50% času rozhovoru. Jinými slovy se cca polovinu času díváme druhému do očí a polovinu času někam kolem něj. Nepředpokládám, že byste to stopovali, popř. nahrávali a následně prováděli rozbor, ale zjednodušeně se dá říct, že když se nám někdo dívá upřeně do očí tak moc, že si toho všimneme, je do nás ten člověk buď zamilovaný, nebo je poměrně dost sebejistý a snaží se (aniž by to věděl) nad námi získat převahu, popř. se nás snaží o něčem přesvědčit (neuvědoměle čeká, až kývneme na to, co nám povídá). Naopak člověk, který s námi mluví, ale téměř se na nás nepodívá, je pravděpodobně spíše stydlivý, potřebuje si od nás udržet svůj odstup, je nejistý a bázlivý. Možné je ale také to, že má začínající zánět spojivek, je po flámu, či jej škrábou kontaktní čočky a proto se nám do očí zrovna moc dívat nechce. J Zrychlené mrkání a rozšířené zornice při normálním světle svědčí o zájmu či vzrušení, ale obojí může být způsobeno také podrážděním oka, přítmím, či požitím něčeho, co vašemu partnerovi na střízlivosti nepřidá. Nicméně rozšířené zornice muži u žen vnímají pozitivně (nesnaží-li se před nimi prchnout), takže sezení při svíčkách (kdy je rozšíření zornic přirozeně způsobeno přítmím) může pomoci navodit tu správnou atmosféru. :-)

Všímáte si, že lidé do kupé ve vlaku nastupují tak, že nejprve obsazují místa, která jsou dále od vás (pokud se nejedná o školkáčky, kteří chtějí všichni sedět u okýnka či o místenkové vozy) a teprve pak vyplňují sedadla mezi těmi, kdo už se pohodlně usadili? Souvisí to s tím, že každý máme svůj intimní a osobní prostor, kam neradi pouštíme cizí či nesympatické lidi. Pokud nám někdo v prázdném kupé či autobuse "leze" do našeho prostoru, většinou se jedná o člověka neomaleného, pod vlivem různých ne zrovna vitaminových látek či o jedince, který nám tím dává najevo buď svůj zájem o naši osobu, nebo to, že zcela ignoruje naše potřeby a náš prostor (tady je tolik možností, že to budete muset dostudovat v reálu sami).

Poslední, co dnes zmíním, je podání ruky. Pohledem na druhého člověka, kterého vidíme poprvé a podáním ruky se často vytváří náš názor na něj, kterého se nesnadno zbavujeme. Obecně se dá říct, že velmi silný stisk ruky svědčí o tom, že chce být druhá osoba ve vztahu dominantní, mít na nás vliv, popř. mít nad námi moc. Každopádně nás v tu chvíli napadne, že toto podání ruky není příjemné a uvědomíme si to i bez toho, že bychom věděli něco o neverbální (mimoslovní) komunikaci. Naopak tzv. "leklá ryba" svědčí o tom, že se člověk ani moc nesnaží s námi navázat kontakt. Buď jde o člověka velmi uzavřeného a tichého, který nám podává ruku spíše jen proto, že musí, nebo jej sblížení s námi vůbec nezajímá. Možná je i kombinace obojího. Opět si tohoto podání ruky všimneme snadno.

Čeho si už většinou nevšimneme, je to, jestli je ruka druhého člověka při stisku té naší otočena hřbetem nahoru, tj. je nad naší rukou, či zda je otočena hřbetem dolů, tj. je pod naší rukou. I tato maličkost nám může leccos napovědět. Člověk, který nad námi chce mít psychologickou převahu, nám podá většinou nevědomky svou ruku tak, že bude směřovat hřbetem nahoru, takže naše ruka bude pod tou jeho jaksi "zasunutá" a její hřbet bude směřovat k zemi. Podání ruky dvou lidí, kteří nemají potřebu vyjadřovat nadřazenost a snahu o ovládnutí toho druhého, je spojeno s přiměřeným stiskem (ani moc silně, ani moc slabě) a s postavením ruky tak, že malíková strana směřuje k zemi a palcová nahoru. Nepříjemné nám může být i to, že druhý člověk uchopí naši ruku do svých obou rukou, což ale bývá časté u našich babiček či dědečků, kteří tím vyjadřují svou tendenci nás "chránit" a "opatrovat". U jiných lidí to bývá známka toho, že nám budou radit, ať chceme či nechceme. O dominanci a pocitu nadřazenosti (nebo o touze po nadřazenosti ve vztahu) svědčí i to, když nám druhý člověk jednu ruku podá a druhou položí na rameno. Většinou nám to také nebude příjemné a v tomto případě je dobré dát na vlastní "instinkt" či chcete-li "šestý smysl".

Na další sdělení, která můžeme "vyčíst" z chování druhého člověka, se podíváme zase příště (https://www.online-psycholog.com/l/co-mi-rika-tvoje-telo-cast-druha/). Teď se dívejte kolem sebe, sledujte, pozorujte, hrajte si. Když budete všímaví, spoustu dalších postřehů získáte sami. Jen pozor, Z JEDNOHO GESTA, POHLEDU, POHYBU APOD. SE SPOLEHLIVÉ ZÁVĚRY DĚLAT NEDAJÍ! :-)

Eva Martináková

Online psycholog