Co se špatným vysvědčením...

              Pár myšlenek pro rodiče, které trápí neúspěch dítěte ve škole

Poté, co jsem napsala nadpis tohoto článku, mě spontánně začaly napadat rady typu: "spálit, roztrhat, přepsat, schovat, ignorovat, polít kávou, ztratit či zakopat". :-) Jelikož děti nosí domů v pololetí pouze výpis vysvědčení, tak by se toho tak moc nestalo a je dost možné, že by se vám i ulevilo.

Předpokládám ovšem, že když jste začali číst tyto řádky, máte k tomu nějaký důvod. Kromě zájmu o psychologii či dětskou duši vás k tomu může vést třeba právě obava, či jistota, že se vám ne zrovna pěkné vysvědčení objeví velmi záhy doma na stole a smysl pro humor vás v tuto chvíli možná opouští. Pokud už jste podobnou situaci zažili a neproběhlo to právě v klidu, nejsou zřejmě v tuto chvíli v klidu ani vaše děti. Jak to tentokrát zvládnout? A proč se to opakuje? To jsou otázky, na které se zkusíme zaměřit. Jelikož už na toto téma bylo napsáno hodně slov, shrnu to tentokrát do několika stručných bodů k zamyšlení. Je možné, že si tady najdete bod, který bude sedět na vaši situaci a třeba vám to pomůže uvidět váš problém v jiném světle.

1. Zapřemýšlejte poctivě nad tím, jak jste se učili vy sami, jakožto rodiče (ale vezměte v úvahu i prarodiče vašeho potomka, protože geny jsou potvůrky...)

Pokud vám učení zrovna moc nešlo, zkuste si na to vzpomenout, včetně pocitů, které jste ve škole prožívali. Je možné, že je vaše dítě po vás a půjdou mu v životě jiné věci, než je zrovna ukládání informací, které v něm navíc často vyvolávají pocit, že je k ničemu nebude potřebovat. Ve své praxi se setkávám poměrně často se středoškoláky, kteří se doslova hroutí z toho, že jejich rodiče mají sami základní vzdělání, ale přejí si mít dítě s maturitou či vysokou školou a této myšlenky se nejsou ochotni vzdát ani v případě, kdy to dítěti zjevně nejde a třeba i opakovaně propadá (usedavý pláč, pocity bezmocnosti, sebepoškozování, útěk k alkoholu či drogám i užívání antidepresiv žel nejsou u těchto dětí výjimkou)... Smutno mi bývá ale i z toho, když rodič neustále zdůrazňuje vlastní studijní a pracovní úspěchy a očekává, že dítě bude v tomto směru po něm. U dětí to, žel, často vede k pocitu vlastní nedostatečnosti, selhání, k pocitu, že zklamaly své rodiče a že je nemají rádi takové, jací jsou.

2. Nesrovnávejte sourozence

Každé dítě je jiné a spousta dětí se trápí tím, že mají šikovného sourozence, který je snaživý, učení mu "jde samo" a rodiče totéž očekávají od něj. U dítěte, kterému nejde učení, se zkuste zaměřit na jiné oblasti, v nichž je dobré a nesrážejte jeho sebevědomí porovnáváním. Povede to pouze k tomu, že dítě bude na svého úspěšnějšího sourozence žárlit, bude mít pocit, že mu dáváte přednost a kromě jeho vztahu k onomu sourozenci to může pořádně "zacloumat" i s jeho sebehodnocením a sebevědomím.

3. Pozor na to, aby se vaše dítě skutečně nebálo toho, co bude doma, až přinese vysvědčení

Samozřejmě, že je na místě vyjádřit nespokojenost v situaci, kdy se dítě nesnaží a proto má špatné známky. Lepší je ale říkat to průběžně a ne jen dvakrát do roka nad vysvědčením. Problém, který řešíte v souvislosti se školou a známkami nemá zbořit vaše vztahy a zdeptat vaše dítě, ale vést k nějakým trvalejším změnám a řešením. Lepší je nereagovat příliš prudce, ale promyslet si, jak by se to dalo do budoucna změnit. Důležité je nechtít všechno hned, ale připravit se na to, že to bude postupný proces. Velký strach vedl už nejedno dítě k útěku z domova či k tomu, že si sáhlo na život. Známky za to opravdu nestojí...

4. Zamyslete se nad tím, proč má vaše dítě špatné známky

Je-li to pouze v jednom či dvou předmětech, zřejmě mu prostě "nesedí" buď předmět, nebo učitel, či jeho styl práce a vysvětlování. Neznamená to, že je vaše dítě hloupé. Možná se nesnaží, ale možná mu to prostě nejde. Je přirozené, že každému jde něco jiného, každého něco jiného baví. Pokud má vaše dítě špatné známky z více předmětů, zamyslete se nad tím, jestli je to spíše dané tím, že dítě není až tak bystré, jak byste si přáli, nebo tím, že není zvyklé se učit. Pokud mu chybí učební návyky a tráví hodně času jinou činností (např. hraním na počítači), pomůže vám víc než nadávání to, že zavedete dítěti určitý režim, budete na něj více dohlížet, popř. se budete učit s ním, nebo jej alespoň přezkoušíte. Děti, kterým šlo učení na začátku školní docházky "samo" (tj. velmi dobře) se často nenaučí učit. Spoléhají na to, že si všechno zapamatují ze školy, jak tomu bylo např. na prvním stupni. Obecně platí, že většina dětí potřebuje s vytvořením nějakého režimu kdy a jak se učit pomoci od dospělých. Někteří rodiče přiznávají, že vnímají špatné známky svých dětí částečně jako důsledek své vlastní nedůslednosti. Vaše dítě se možná jen neumí učit, neumí si to naplánovat, neví jak na to, nebo se mu nechce a potřebuje trošku podpořit či "dotlačit". S tím, jak se správně učit, vám může pomoci školní psycholog, popř. můžete využít poradenství na https://www.online-psycolog.com

5. Děti se specifickými poruchami učení či hyperkinetickou poruchou a poruchou pozornosti (ADD, ADHD) potřebují více péče, řád, trpělivost a důslednost

K tomu asi není co dodat. Diagnóza specifické poruchy učení dítě do určité míry "omlouvá", že mu to nepůjde tak snadno, ale hlavně "zavazuje" rodiče k tomu, aby se takovému dítěti o to více věnovali. Důležitá bývá také spolupráce se školou.

6. Dalším důvodem ke zhoršení prospěchu bývají různé životní události, které řešíte jako rodina, či které řeší vaše dítě samo

Sem patří neshody v rodině, narození mladšího sourozence, hádky či rozvod rodičů, závažné nemoci člena rodiny, neoblíbenost v kolektivu, šikana, problematická osobnost či nezkušenost učitele, rozchod s partnerem apod. V těchto chvílích jsou horší známky pochopitelné. Sami se méně soustředíte na práci, řešíte-li závažné problémy či neshody. Řešením bývá podpořit dítě maximálně ve zvládání situace, která nastala a ke zlepšení známek většinou dojde po nějaké době jaksi "samovolně". Ve vážnějších případech bývá dobré upozornit učitele či vychovatele na Domově mládeže, že se dítě "nefláká", ale má starosti. Učitelé či vychovatelé mohou svým pochopením a vstřícností vašemu dítěti hodně pomoci. Nenechte se zmást tím, že dítě tvrdí, že je "v pohodě", protože děti často skrývají svou úzkost a obavy z důvodu, aby vás (ještě více) nezraňovaly!

7. Počítejte se zhoršením známek u dítěte při přechodu do nového prostředí, ze ZŠ na SŠ či z domova do Domova mládeže

I dospělému člověku často nějakou dobu trvá, než se adaptuje na nové prostředí, nové požadavky, nové lidi, nové situace (např. změní-li zaměstnání, přestěhuje-li se apod.). Dítě se sžívá s novým kolektivem, s učiteli, s novou atmosférou školy, ale často také s novými předměty, které jsou pro něj často velmi těžce "uchopitelné". Např. v situaci, kdy se patnáctileté dítě začíná učit předmět "právo", nemívá žádné zkušenosti s uzavíráním smluv, nákupem nemovitostí, zakládáním firem apod. Je to pro něj často podobné, jakoby se začínalo učit čínsky. Chce to čas, podporu a shovívavost.

8. Nejste v tom sami

Neposlouchejte se závistí své kolegy a přátele, kteří se chlubí úspěchy svých dětí. Spousta dětí vašich známých úspěšná není, jen o tom tolik neslýcháte. Milujte své dítě a podporujte jej. Dobré známky nejsou zárukou spokojeného ani úspěšného života.

9. Známky, či spíše ZNALOSTI A SCHOPNOSTI VAŠEHO DÍTĚTE jsou sice důležité, ale nejsou-li vynikající, není to tragédie

Věřím, že stovky rodičů nemocných či zdravotně postižených dětí by mi daly za pravdu, že by klidně chválili své děti za vysvědčení se čtverkami, jen kdyby byly zdravé... V životě jsou horší věci, než špatné známky. Mě samotnou v tuto chvíli napadá oblíbená věta prof. Zděňka Matějčka, vynikajícího dětského psychologa: "Důležitější je se správně zamilovat, než udělat maturitu".

10. Bod poslední - NEZTRÁCEJTE NADHLED A SMYSL PRO HUMOR

V životě jsou důležitější věci, než známky. Tam, kde dítě potřebuje "dotlačit k práci", tam to udělejte a vytrvejte, tam, kde potřebuje podpořit, povzbudit a podržet, stůjte při něm. Neznám dítě, které by mělo radost z toho, že mu to ve škole nejde. Ale znám spoustu dětí, které se trápí tím, že nejsou pro své rodiče dost dobré.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková, online psycholog