Dítě s chováním náročným na péči. Tělesné, mentální a smyslové strategie.

Kniha: Dítě s chováním náročným na péči. Tělesné, mentální a smyslové strategie. Portál, 2026

Autorka: Robyn Gobbel

"Veškeré chování vlastně dává smysl. … I to nejnesmyslnější chování, nad nímž se pozastavujeme, dává smysl. Dokonce i chování, které je příčinou toho, že večer padnete vyčerpaně do postele a lámete si hlavu, jak to všechno zvládnete ještě jeden den, natož pak do chvíle, kdy vašemu dítěti bude osmnáct, dává smysl. … Ale stejně mu musíme určit hranice, nebo je dokonce změnit. Pokud ale vyjdeme z předpokladu, že dává smysl, přistupujeme k němu spíše se zvídavostí a nikoli se snahou ovládnout je."

Úvodním citátem bych ráda zprostředkovala to, co vnímám jako zásadní myšlenku autorky, která se vine celou knížkou jako červená nit a zasazuje ji do neskutečně lidského kontextu. Všimněme si, že autorka nenapsala publikaci o náročných dětech. Píše o dětech, které se z nejrůznějších příčin chovají tak, že je to pro jejich blízké náročné a nesrozumitelné, únavné a frustrující. Právě takovým dětem a jejich blízkým se autorka sama dlouhodobě terapeuticky věnuje. Je úžasné, že k dětem s náročným chováním přistupuje se zvídavostí a snahou porozumět jim, ale stejnou otevřenost, vnímavost a porozumění nabízí také pečujícím osobám – rodičům, pečovatelům, vychovatelům. Díky tomu je její knížka nadějeplná a "hladivá", nebo chcete-li – velmi laskavá vůči těm, kteří si už neví rady a cítí se vyčerpaní.

Každá kapitola začíná popisem fiktivního terapeutického setkání s Nan, která je pečující osobou. V rozhovorech s ní nám Robyn Gobbel postupně naznačuje možný průběh terapie. V první části srozumitelně a čtivě vysvětluje to, co je důležité, chceme-li porozumět lidskému chování. Dozvíme se něco o mozku, stresu, traumatu a jejich vlivu na chování člověka. Prostor je věnován potřebě bezpečí, propojení a regulace. Druhá část je zaměřena více prakticky a opět hezky srozumitelně ukazuje různé formy chování podle míry prožívaného stresu. Kromě toho dává čtenářům do rukou také řadu strategií, využitelných v reakci na různé projevy náročného chování. Hodně mě zaujala také část věnovaná úvaze o "důsledcích" nevhodného chování, které by dítě mělo (či nemělo) zažívat. Jako velký bonus vnímám, že druhou částí knížka nekončí. Ve třetí části totiž věnuje autorka svou pozornost a péči rodičům a vychovatelům. S laskavostí sobě vlastní vysvětluje, proč není reálné, aby zůstali během náročného chování dítěte v klidu, proč i když vědí, co by měli dělat, nedělají to, vede je k soucitu se sebou a snímá z nich břemeno pocitu, že jako rodiče nejsou dost dobří, když nejsou schopni chování svého svěřence okamžitě regulovat.

Knížka Dítě s chováním náročným na péči je úžasná. Přináší jak rodičům, tak i pěstounům, vychovatelům či pedagogům nový pohled na chování dítěte, nabídne jim možné strategie, učí je všímat si a přemýšlet o tom, co se v různých situacích může odehrávat v dítěti i v nich samotných, a navíc jim dá pocit, že je v dlouhodobě náročné péči někdo chápe, ví, jak se cítí a myslí i na ně. A to je z mého pohledu naprosto skvělá kombinace toho, co především rodič (či pečující) potřebuje. Teoretický základ, praktické tipy, srozumitelnost, a to vše obaleno zkušenostmi a laskavostí autorky jak vůči dětem s náročným chováním, tak i vůči dospělým v jejich blízkosti. To je to, co si mě jako čtenářku a psycholožku získalo.

                                                                                                                                                                      Mgr. et Mgr. Eva Martináková