Kam jedete na dovolenou?
Odlehčený letní fejetonek týkající se "aktuálních otázek dnešních dnů"
Přišlo léto, zmrzlinářky i číšníci na "zahrádkách" se činí, maminky a babičky kupují více melounů a tatínci více piva. Oblékáme se málo, ale za prací prášky tím moc neušetříme, protože kdo z nás netráví léto vyloženě v plavkách, ten pere propocené oblečení. Hodně se jezdí na kolech, hodně se běhá, hodně se plave i griluje, roztahují a stahují se slunečníky a tu a tam projedou městem kropicí vozy.
Vzpomínáte si na dobu, kdy jste byli malí, a méně známí dospělí lidé, které jste potkávali, dokázali směrem k vám pronést zřídkakdy duchaplnější větu, než ono opakující se: "ty jsi ale vyrostl/a..." (doplněno vzpomínáním, kdy vás dotyčná osoba viděla naposledy a jak jste tehdy vypadali). Od určitého věku se objevovala otázka: "kdy už půjdeš do školy?" a v období kolem vysvědčení přicházel samozřejmě ještě dotaz: "tak co, jaké bylo vysvědčení"? Po Vánocích okolí zjišťovalo, co jste dostali za dárečky a zřídkakdy si někdo odpustil komentář, že jste "museli být hodní, když vám toho Ježíšek tolik nadělil", přičemž vaše maminka většinou skromně krčila rameny. Dotazy na vysvědčení a Vánoce se pak v pravidelných intervalech střídaly během celé jedné dlouhé etapy vašeho života, než se začaly objevovat otázky typu "a co budeš dělat dál?" (míněn tím byl postup na další školu) spolu s občasnou otázkou na to, jestli už máš holku (kluka). O tom, na jaké pohlaví se má dotyčný zeptat, se dříve moc nepochybovalo.
Celoživotně nás provázejí opakující se společenské otázky - na počet napečených druhů vánočního cukroví, na to, kdy bude svatba, kdy už budeme mít dítě (druhé dítě, třetí dítě, holčičku ke dvěma klukům, kluka ke čtyřem holčičkám...), na to, v kolikátém jste týdnu (mířeno na těhotnou ženu) či "kdy se to má narodit a jestli to pořádně oslavíme" (mířeno na tatínka). Mou duševní pohodu v určitém životním období zvláště ovlivňovaly veškeré otázky typu: "a co to bude?", "a už víte, jak se bude jmenovat?" a "kdy máš termín?" a "kdy máš termín?" a "kdy máš termín?" a "kdy máš termín?" a pak "ty jsi ještě pořád doma?" a "ještě nic?" a "nemáš už po termínu?" Myslím, že alergii na ně si vypěstovala nejedna maminka. S ohledem na množství opakujících se dotazů je 9 měsíců těhotenství velmi dlouhou dobou. Při 150. dotazu, jestli mi někdo může sáhnout na břicho, jsem chtěla začít vybírat vstupné, ale místo toho jsem spíše couvala a prchala, protože mě ještě čekalo ujištění "odbornic" o tom, že "podle tvaru břicha či toho, jak vypadám, to bude určitě..."(chlapeček/holčička). Jelikož se tvrdí (a fakt nevím proč), že ženám, které čekají chlapečky, to sluší více, tak ve chvíli, kdy mi někdo "prorokoval holčičku" jsem navíc jasně chápala, že v ten den nevypadám právě nejlíp a bylo by vhodné nevycházet mezi lidi...
Na to, co se mi narodí, se mě naštěstí teď nikdo neptá, ale s děsivou pravidelností se už po mnoho let (a zřejmě ještě po mnoho let) setkávám někdy od května do října s variací 3 otázek: "kam pojedete na dovolenou?" "už jste byli na dovolené?" a "kde jste byli na dovolené?". Tak jako novináři mívají svou "okurkovou sezónu", kdy se nic moc neděje v politice a kultuře, takže není až tak o čem psát, máme i my, méně píšící lidské bytosti, jakousi "okurkovou sezónu" ve vymýšlení dotazů pro lidi, s nimiž se setkáváme. Tipuji, že pokud potkáme za den 10 známých lidí (s nimiž jsme nemluvili před pár dny) a dáme se s nimi do řeči, padne dotaz na dovolenou minimálně v šesti případech. Za 10 dnů je to (při 10 známých lidech denně) 60 dotazů na dovolenou, za 20 dnů 120 a dál už to ani nechci domýšlet.
Proto doporučuji nebrat si osobně, když vám lidé po položení této otázky budou odpovídat s pokročilejším létem stručněji, podrážděněji či neochotněji. Věřte mi, nesouvisí to až tak s vámi. Nehledě na fakt, že občas zapomínáme, že někteří lidé na dovolenou nejezdí, že na to prostě nemají peníze, náladu, volno, podmínky, chuť, zdravotní stav, rodinnou situaci. Předpokládám, že existují lidé, kterým jsou například fotky přátel na facebooku z různých dovolenkových destinací nepříjemné.
Dovolená (myšleno jako cestování někam, ne jako volno z práce) není podmínkou spokojeného života, ani smysluplně stráveného času. Pokud se nikam nechystáte, užívejte si léta, tepla, deště, bouřek, květů, procházek, či toho, co vás baví a nenechte se vystresovat tím, že někde nejste, že jste si něco nezaplatili, nekoupili, nepřidali svůj šťastný úsměv na sociální sítě. Užívejte si těchto dnů sami, věnujte se tomu, co vás těší a když se vás zase někdo bude ptát, shrňte to do věty, že si užíváte celého léta. Klidně si taky nafoťte, co snídáte, obědváte, večeříte, před jakou budovou stojíte, či jaká voda je poblíž vás, ale mějte na paměti, že není důležité "KDE", "ZA KOLIK", ale "JAK" :-)
Krásné léto všem a těm, kteří ho letos krásné z nejrůznějších důvodů nemají, přeji sílu a to, aby krásné dny opět přišly...
Mgr. et Mgr. Eva Martináková Online psycholog