Když komunikace vázne aneb učitel versus třída

              Inspirace pro školní psychology a výchovné poradce

V každé škole nastává tu a tam situace, kdy mají žáci či studenti ve třídě problém s tím, aby nalezli "společnou řeč" s konkrétním učitelem. Zatímco je to běžný jev při výuce cizích jazyků a jsme na to po zkušenostech připraveni i v exaktních vědách, kde je třeba využít logického uvažování (jemuž se mnoho jedinců různého věku brání a vzpírá do posledního dechu), představuje to ve většině případů problém, který se dříve či později dostane až na pomyslný "stůl školního psychologa či výchovného poradce". Učitel chodí z konkrétní třídy zpočátku rozmrzelý, s pocitem, že se mu nedaří, že jej "neberou", většinou se snaží, vysvětluje, obhajuje své postupy, nebo přestane diskutovat a jede si to své, přičemž v praxi - žel - může dojít i k tomu, že si rozdělí třídu na ty, co mají zájem a dokáže se s nimi domluvit (ty si posadí dopředu) a na ty, od kterých už vlastně nic moc nechce a které odsune do lavic zadních. Třída si často stěžuje třídnímu, jiným učitelům, někdy vedení školy, rodičům a nastává situace, kdy se učitel snaží dál pracovat, ale třída odmítá jeho postupy, či dokonce jej, jako pedagoga.

Řešení této situace není vůbec jednoduché a má na něj vliv mnoho faktorů, od osobnosti a zkušenosti učitele, přes osobnosti žáků a jejich rodičů, klima třídy a školy, až k přístupu vedení školy či zkušenostem školních psychologů a výchovných poradců. I zde existují určitá extrémní řešení, kde na jedné straně stojí rozhodnutí, že si třída nebude diktovat, kdo tam bude učit a prostě se přizpůsobí a hotovo, a na druhé straně rychlé rozhodnutí vyjít požadavkům žáků (a rodičů) vstříc a daného učitele jednoduše "vyměnit" či dotlačit k tomu, aby fungoval podle jakéhosi "zadání". Obě tato řešení mohou být v určité situaci správná, ale v globálním pohledu mají svá úskalí. Jako příklad uvedu pouze to, že odebráním učitele dává vedení školy najevo, že učitel není kompetentní, aby danou situaci zvládl (což se rychle rozšíří jako informace po celé škole), že vztah, který není optimální, se nepokoušíme zlepšit, ale nahradit jiným, a že si třídy na škole mohou vybírat, kdo je bude učit. Vliv to může mít také na sebedůvěru daného učitele, zvláště pokud se opravdu snažil a chybí mu jen určité zkušenosti či postupy.

S ohledem na již zmíněný fakt, že se na vzniku i vývoji problematického vztahu mezi třídou a učitelem podílí celá řada faktorů, nemůže existovat jednoznačný návod, jak obdobnou situaci řešit. Vždy je potřeba hledat konkrétní řešení pro konkrétní problém, s ohledem na hlavní zúčastněné. V některých případech může pomoci danému učiteli některý ze zkušenějších kolegů, a to buď přímou radou, nebo i tím, že se bude před danou třídou o méně oblíbeném kolegovi či kolegyni vyjadřovat pěkně a s respektem. Z praxe vím, že zvláště "oblíbení" učitelé mohou svým postojem mnohé ovlivnit, a to v obou směrech (pozitivně i negativně). Mnohé může napovědět také hospitace v hodině s následným rozborem třídní interakce.

Postupů je celá řada, ale ráda bych zmínila jeden z nich, který se mi v praxi opakovaně osvědčil, i když i tady platí, že jej nelze použít univerzálně. Na prvním místě je v těchto případech vždy práce školního psychologa či výchovného poradce s konkrétním učitelem (rozhovory, diskuze, hledání dobrých postupů, podpora...). Užitečné bývá také zapojit třídního učitele dané třídy a požádat jej o jakousi morální podporu kolegy v nelehké situaci před třídou. Třídní učitel by si měl námitky ze třídy krátce vyslechnout, ale neměl by připustit dlouhé diskuze, vášnivé emoce či sepisování petic na odvolání daného učitele, pokud problém v dané třídě nevyhodnotí jako skutečně mimořádný, k čemuž dochází naštěstí pouze velmi výjimečně.

V případě, že se učitel skutečně snaží o zlepšení vztahů se třídou a je přístupný změnám a hledání řešení, může být velmi účinné, když se s ním školní psycholog či výchovný poradce dohodne na intervenci přímo v dané třídě. V praxi se mi osvědčil následující postup:

• Školní psycholog vysvětlí třídě, že ví o problému v komunikaci a představí sám sebe jako nestranného člověka, který chce pomoci zjistit oběma stranám, v čem je hlavní problém a pomoci jim najít společné řešení. Nestaví se přitom ani na stranu třídy, ani na stranu daného pedagoga. Třídu ujistí, že daný učitel o tom ví a souhlasí s tím.
• Školní psycholog požádá žáky či studenty, aby se zamysleli a zkusili stručně popsat konkrétní problém, který mají (např. - špatně vysvětlené učivo, chaotické či neúplné zápisy v sešitě, nespravedlivé známkování apod.). Vyzve je, aby se hlásili a mluvil vždy jen jeden, čímž předchází rozbouření emocí ve třídě. Když od jednoho žáka získá "konkrétní připomínku" k práci učitele, napíše ji na tabuli (opět co nejstručněji, jako "bod") a požádá ostatní, aby zvedli ruku v případě, že s tímto bodem souhlasí. Pokud zvedne ruku většina třídy, bod na tabuli zůstává, pokud se přihlásí pouze někteří jedinci, školní psycholog tento bod smaže. Tato fáze je hlavní a nejdůležitější, neboť se při ní často ukáže, že i když to ze společných debat vypadá, že má "celá třída" problém s některým učitelem "úplně ve všem", problém ve skutečnosti mají pouze někteří jedinci (často ti, kteří se nejvýrazněji projevují), nebo vůbec nejde o to, že by učitel svou práci nezvládal, ale ve skutečnosti má třída připomínky pouze k některým detailům jeho práce, které je možné poměrně snadno a účinně změnit. Důležité je, aby školní psycholog výpovědi dětí v této fázi nijak nehodnotil, nekomentoval, ale projevil empatický zájem.
• Po sepsání bodů na tabuli je školní psycholog ještě krátce shrne, popř. stručně okomentuje. Tato fáze je pro psychologa náročná, protože je na něm, aby zkusil citlivě v některém bodu naznačit žákům či studentům důvody, proč učitel může reagovat či pracovat určitým způsobem. U začínajících učitelů to může být krok, kdy se školní psycholog snaží navodit u žáků představu toho, jak jednou dokončí školu a přijdou do praxe, kde budou muset teprve získávat zkušenosti a připomenutí, že nemohou začínajícího učitele dost dobře srovnávat se staršími kolegy, popř. osobní přiznání školního psychologa, že ani on na všechny kroky při svých pracovních začátcích není úplně pyšný. Pokud se tato fáze shrnutí a okomentování bodů podaří, dochází často k tomu, že se třída ještě rozhodne některou ze svých připomínek umazat, protože při "pohledu z druhé strany" uzná a pochopí oprávněnost některých postupů daného učitele. V praxi odcházím ze třídy většinou s 3 - 5 body, ačkoliv na začátku hodiny budí třída dojem, že vadí "všechno všem".
• Body, které na tabuli zůstaly, si školní psycholog napíše na papír a domluví se s žáky, že je projedná s konkrétním učitelem. Opět je ujistí o tom, že se nemají obávat učitelovy reakce, protože učitel s tímto postupem souhlasil. Školní psycholog vyjadřuje empatii vůči pocitům, které třída má, i respekt ke svému kolegovi.
• Následuje rozhovor školního psychologa s daným učitelem o bodech, navržených třídou. I tato fáze je citlivá, protože jde o to, že se s kolegou zaměřujeme hlavně na jeho pomyslné "nedostatky v práci", což by nebylo příjemné nikomu z nás. I zde empatie a dobrá volba slov na místě. Pokud třída v něčem svého učitele ocenila, je na místě to v tuto chvíli sdělit a zdůraznit, včetně toho, že daného kolegu ujistíme i o tom, že situace není ani zdaleka tak vyhrocená, jak se to mohlo jevit (protože tomu ve většině případů skutečně tak je). Postupně s ním procházíme jednotlivé body a necháme jej, aby se k nim vyjádřil, popř. se ptáme, jestli by neměl nápad, jak by se to dalo změnit. Jsme opatrní při dávání přímých rad. Snažíme se jim spíše vyhnout, pokud je od nás kolega učitel vyloženě nevyžaduje. Spíše doporučuji zmínit zkušenosti jiných kolegů s řešením obdobné situace, to, co se osvědčilo, popř. předložit nějaký návrh postupu, který nás napadl, či více návrhů na řešení problému, z nichž si dotyčný může vybrat. V této fázi je důležité učitele uklidnit, zdůraznit všechno pozitivní, co ve třídě zaznělo, i vlastní podporu, ocenění faktu, že učitel přistoupil na tento způsob i ocenění třídy, že rozumně a v klidu spolupracovala (pokud tomu tak bylo, což závisí do značné míry i na schopnostech a působení školního psychologa v daném kolektivu). Nutné je zdůraznit, že žádnou z připomínek nemá brát jako útok na svou osobu!
• Předposlední fází je rozhovor učitele se třídou, při němž má učitel možnost okomentovat připomínky třídy, vysvětlit některé své postupy či názory, obhájit si a hlavně zdůvodnit to, na čem trvá a pokusit se najít nová řešení, která by byla akceptovatelná jak pro něj, tak pro kolektiv třídy. Tato fáze je nejtěžší pro učitele, ale třída "připravená" školním psychologem a učitel, který na třídu neútočí, ale je přístupný dohodě a hledání řešení, to zvládnou J
• Poslední tečkou bývá většinou závěrečný rozhovor učitele a školního psychologa, kdy učitel popíše průběh svého rozhovoru se třídou, své pocity, reakce žáků, popř. na něj navazují v budoucnosti další rozhovory o vývoji vztahů, z mých osobních zkušeností nezřídka takové, že je spolupráce učitele s danou třídou velmi dobrá. Učitel i žáci či studenti potřebují občas jen malou pomoc s tím, aby dokázali vidět svou vzájemnou interakci na chvíli "očima toho druhého". Umí-li školní psycholog toto zprostředkovat, je to přínosem pro všechny.

Kdy tuto metodu nepoužívat:

• U učitelů, kteří jsou velmi vztahovační a veškeré připomínky berou jako útok na svou osobu;
• U učitelů, kteří při nedorozuměních vnímají chybu vždy u druhého a nejsou schopni sebereflexe a jisté míry pokory;
• U učitelů, kteří mají tendenci si "vylévat zlost" na třídě;
• V případě, že školní psycholog sám výrazně pochybuje o osobnosti, názorech či učebních a výchovných metodách konkrétního pedagoga;
• V případě, že daný učitel neuznává funkci školních psychologů, či kompetence konkrétního školního psychologa;
• Ve velmi problematických třídních kolektivech.

Hlavní myšlenky této metody:

• Komunikací je možné mnohé změnit k dobrému.
• Učitel a žák/student nejsou soupeři, ale táhnou za jeden provaz na cestě ke stejnému cíli.
• Vztah se vždy utváří na základě přístupu obou stran.
• Dobrý vztah stojí na vzájemném respektu a toleranci.
• Pokud nějaký postup nefunguje, je dobré hledat postup jiný.
• To, že se mnou někdo nesouhlasí, neznamená, že jsem špatný.
• Žádný učený z nebe nespadl.
• Chybami se člověk učí a není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
• Když někomu nerozumím, je dobré se zkusit na věc podívat jeho očima.
• V životě potkáváme různé lidi a je užitečné, když se naučíme vycházet i s těmi, kteří nám z nějakého důvodu "nesednou".

S přáním co nejvstřícnější komunikace ve školách...

                                                                          Mgr. et Mgr. Eva Martináková, online psycholog