O tchýních
Tchýně jsou v dnešní době natolik oblíbené bytosti, že si jich mnozí lidé za život "pořizují" i několik...
Zkuste si vzpomenout na okamžik, kdy jste chodili se svým partnerem a měli jste se poprvé setkat s jeho rodiči. Předpokládám, že pokud šlo o plánované setkání, byli jste více či méně nervózní, snažili jste se zjistit dopředu, jací jsou, o co se zajímají a pak jste se snažili udělat dobrý dojem, takže jste se možná křečovitě usmívali, přikyvovali o 106, chválili jste všechno, co před vás položili a zdvořile jste odpovídali na všechny jejich otázky. Záleželo Vám pravděpodobně na tom, jaký na Vás budou mít názor. A co situace, kdy Váš partner přišel poprvé k Vám domů, či se někde jinde setkal s Vašimi rodiči? Možná jste obě strany na tuto situaci předem připravovali a hodně Vám záleželo na tom, aby všechno klaplo, rodiče nebyli "trapní", partner či partnerka nehypnotizovali koberec a aby všechno proběhlo co nejlépe. Možná máte s tímto setkáním spojený i nějaký trapas, kterému se po letech všichni smějete, protože čím víc se člověk snaží a je napjatý, tím spíše se něco stane :-)
Proč nám záleží na tom, aby rodiče přijali co nejlépe naše partnery a rodiče partnera aby nestáli proti nám? Rodiče a sourozence vnímáme jako nejbližší součást svých partnerů, i sami sebe. Vedle nich pak stojí kamarádi a jiní významní lidé v našich životech. V době chození a hlavně ve fázi zamilovanosti "bereme" své partnery "se vším všudy", ale časem se ve vzájemných vztazích leccos změní. Jednak vidíme "více pod povrch", poznáváme různé souvislosti, vztahy, povahu partnera i jeho blízkých, vytváříme si k nim svůj vlastní vztah, ale pak se také často přestáváme snažit tak, jak jsme se snažili na začátku. Je to přirozené. Jelikož se ovšem jedná o vztahy, je to citlivá oblast, která se nás přímo dotýká, která ovlivňuje naši náladu a chování. Stejně jako o každý jiný vztah, je třeba i o tyto nové rodinné vztahy pečovat, nebo hledat fungování, které bude, když ne optimální, pak alespoň snesitelné pro obě strany.
TCHÝNĚ se s velkým množstvím vtipů, které o nich kolují mezi lidmi, řadí na přední pozice někde k blondýnám, policistům, učitelkám a nepříliš inteligentním "Pepíčkům". Jaksi dopředu se trochu předpokládá, že s nimi může být problém. Zajímavé je, že skoro všichni mluvíme o "nich", těch tchýních, jakoby úděl tchýně nečíhal na většinu příslušnic ženského pohlaví a jakoby o kvalitě vztahu tchýně - snacha či tchýně - zeť rozhodovala právě jen tchýně.
Je Vaše tchýně nesvéprávná? Nebezpečná sama sobě či okolí? Má agresivní sklony či poruchy paměti, při nichž nepoznává své blízké? Je závislá na látkách, po nichž není schopna ovládat své chování a rozpoznávat nebezpečí? Je delikventní? Nesnáší Vás či svá vnoučata? Je velmi výrazně morálně narušena, či zcela fanaticky zaměřena na cokoliv? Žije v bytě zavalená odpadky? Týrala či zneužívala v minulosti své děti? Pokud ano, je zcela na místě jí nenechávat děti na hlídání, ale na návštěvy chodit spolu s nimi, případně i bez nich. Za své děti jste zodpovědní a v takovýchto případech je opravdu na místě jednání Vaší tchýně trochu "korigovat" či sledovat.
U psychologů si ovšem lidé stěžují na nebezpečné tchýně minimálně. Mnohem více snach "si nesedne" s tchýní, která je podle psychologických měřítek psychicky i morálně "v normě", která netrpí výraznějšími poruchami, je schopná se postarat o sebe, své i cizí děti, chodit do práce a má i svůj okruh známých a koníčků. Pátráme-li po "chybách" neoblíbených tchýní, narazíme nejčastěji na to, že příliš zasahují do životů svých potomků a jejich rodin. Ani toto ovšem není tak jednoduché, protože zásahy, které jedné snaše vadí, jiná snacha vítá, nebo v klidu snáší. Každý z nás má jiná očekávání, jiné představy i rozdílnou míru tolerance a vstřícnosti. I v tomto vztahu platí, že se na něm podílí obě strany. Pokud nevycházíte dobře se svou tchýní a vadí Vám to, zkuste se pokud možno v klidu ještě jednou zamyslet nad tím, čím Vás popuzuje či zraňuje (popř. čím Vám připomíná vlastní matku). Pak se zkuste zamyslet nad tím, čím dráždíte Vy ji, nebo co z Vašeho jednání ji může zraňovat. Někdy bývá dobré si o tom promluvit s partnerem či přímo s ní nebo další osobou v rodině, někdy pomůže změna chování na jedné straně a občas bývá přínosem konzultace s nestranným odborníkem, který Vám může pomoci podívat se na propletené rodinné vztahy s odstupem.
Je dobré myslet na to, že ať je náš pohled na vlastní tchýni jakýkoliv, je to maminka našeho manžela či manželky. Je to osoba, která našeho partnera porodila, vychovávala, různou měrou se mu věnovala, bála se o něj, podporovala jej a starala se o něj a vnímá jej jako součást (či pokračování) svého vlastního života, protože obrovské množství své energie věnovala právě jemu. S přibývajícím věkem čím dál více spoléhá na jeho pomoc a zájem. Nepřekročí-li to určité hranice, je to přirozený a pochopitelný jev. Kdo má vlastní děti, ten si to dokáže představit. Náš partner může mít ke své matce dobrý či komplikovaný vztah, ale stále je to jeho maminka. Už s ohledem na něj je dobré usilovat o to, abychom spolu alespoň slušně vycházeli a v maximální možné míře jej "ušetřili" monologů na téma "tvá hrozná matka". Minimum lidí se cítí dobře ve chvíli, kdy někdo negativně mluví o jejich matce a nezřídka bývá toto téma příčinou manželských neshod. Nejedna tchýně "bojuje" se svou snachou o přízeň vlastního syna a nejedna snacha odmítá svou tchýni vlastně jen proto, že se cítí ohrožena. (A nejeden syn a manžel se v tom - žel - "plácá" a neumí uklidnit ani jednu stranu).
Náš partner je dospělý, dokáže si obhájit svůj názor a má ke svým rodičům vytvořený poměrně stabilní vztah. Ovlivnitelnější a zranitelnější jsou naše děti. Některé snachy doslova "trestají" své tchýně tím, že jim odmítají "půjčovat" děti. Někdy k tomu existují vážné důvody (viz popis nebezpečné tchýně výše), někdy jde o jakousi formu "obrany" před tchýněmi, které děti navádějí proti vlastní matce, či nerespektují přání svých potomků ohledně výchovy a vedení jejich vlastního dítěte a někdy jde jen o jakési necitlivý a vzdorovitý postoj ve smyslu "to dítě je mé/naše a my ti jej nebudeme půjčovat, protože tě nemám/nemáme rádi". Některé příběhy takovýchto babiček odtržených od vnoučat jsou velmi smutné. Než své děti připravíte o jejich prarodiče (a prarodiče o radost z vnoučátek), zamyslete se poctivě nad tím, co všechno tím Vy i Vaše děti ztrácíte. Jednak jim předáváte informaci o tom, že rodina nemusí držet pohromadě, že staří lidé (staří v očích dítěte) jsou na obtíž, že rodiče je možné "odsunout", že jejich pocity a potřeby nejsou důležité, že lidi, s nimiž nesouhlasíme, můžeme jednoduše ignorovat apod. Ze zkušenosti vím, že pokud je Vaše tchýně (či Váš tchán) opravdu problematická, dítě na to přijde samo, až bude větší a pak je vhodné si s ním o tom popovídat. Do té doby je dobré je více "chránit", ale přerušení styků či urážení prarodičů přinese jen málokdy něco dobrého. Prarodiče jsou součástí Vaší rodiny a minulosti, současnosti i budoucnosti Vašeho partnera a dítěte.
Pokud Vám Vaše tchýně příliš zasahuje do rodinného života, domluvte se s partnerem a zkuste si stanovit určité hranice (např. jí nedávejte klíč od bytu, požádejte ji, aby se ohlásila předem, když chce přijít na návštěvu, aby Vás neshazovala před dítětem apod.). Nepřestávejte usilovat o to, abyste udrželi alespoň nevyhrocený, formální vztah tam, kde si blízcí z nejrůznějších důvodů nemůžete být. Nemůžete-li svou tchýni milovat, zkuste ji alespoň respektovat. Uznat, že má právo mít své názory, zvyky, projevy. Jednak kvůli svému partnerovi, Vašim dětem, celkové atmosféře v rodině a i Vaší vlastní spokojenosti a pohodě. Emoce jako jsou rozmrzelost, bezmoc, vztek, nenávist či pohrdání, které můžete pociťovat vůči své tchýni, budou totiž doslova "otravovat" život hlavně Vám. Nemusíte s každým vycházet, nemusíte milovat člověka, který je Vám nepříjemný, ale základní respekt vůči druhému člověku je něčím, na čem je dobré zapracovat. Netvrdím, že to jde vždycky, ale ve většině případů to možné je.
Na závěr dnes blahopřeju Všem dobrým tchýním a milým snachám, které to dokázaly a smekám také před všemi vstřícnými zeti a chápavými tchány :-) A všem ostatním povzbuzení - nevzdávejte to ;-)
Mgr. et Mgr. Eva Martináková
Online psycholog