Osobní ohlédnutí za online psychologickým poradenstvím
Aneb o prvotních pochybnostech, sebekritickém pohledu a
pozitivních zkušenostech, které přišly potom
Poslední měsíce byly pracovně náročné. Napsala jsem během nich řadu psychologických článků pro nakladatelství i různé organizace, prostudovala několik odborných knih a napsala na ně recenze, strávila jsem spoustu hodin při své práci učitelky psychologie a mnoho hodin jsem seděla tváří v tvář svým studentům, kolegům či klientům, kteří přišli proto, aby se s něčím svěřili, něco si urovnali v sobě, s něčím se vyrovnali, nabrali nové síly či odstup a nadhled a dokázali snášet či měnit své mnohdy nelehké životní situace. Řadu hodin jsem strávila i čtením emailů, které mi do Online poradny přišly a zpracováváním odpovědí na ně. Musím říct, že jsem si zrovna dnes znova uvědomila, že svou práci ve vší různorodosti dělám ráda.
Na stránkách Online psychologického poradenství přibývají pravidelně odkazy na články ze školního prostředí a nově i výše zmiňované recenze, ale na řadu týdnů jsem se "odmlčela" v tom klasickém psaní, "pro všechny". Nerada píšu "na sílu", protože mám pocit, že to na těch článcích jde poznat, proto jsem si opakovala, že všechno má svůj čas a počkám si na nové nápady, klid a na to, až mě zase "líbne múza" a inspiruje mě něčím smysluplným. Několik podnětů mám aktuálně přímo od Vás samotných, z konzultací s Vámi, ze života. Chci se jim v příštích dnech věnovat.
Pár posledních dnů jsem ale přemýšlela taky o své práci a konkrétně právě o psychologickém poradenství. V době, kdy jsem s ním začínala, jsem to brala jako pokus. Byla jsem si vědoma toho, že setkání psychologa a klienta "tváří v tvář" má své nesporné výhody. Nikdy jsem to nepopírala a musím říct, že jsem zavedení služby online psychologického poradenství dost zvažovala. Bylo s tím spojeno hodně papírování, hodně času i obav, aby to bylo dost dobré, ale rozhodla jsem se to zkusit s vědomím, že když tato forma poradenství nebude fungovat, můžu jej celkem rychle opět ukončit.
Teď tady sedím po 27 měsících od doby, kdy jsem vytvořila webové stránky a napsala první články a musím říct, že jsem ráda, že jsem ten krok tehdy udělala. Že jsem sebrala odvahu jít do něčeho nového. S odstupem času a zkušenostmi, které dnes mám, můžu říct, že tato forma poradenství má své výhody. Lidé si na mě můžou utvořit poměrně ucelený názor, když si přečtou pár mých článků na webu. Vidí tam můj způsob přemýšlení, seznámí se s mými názory, hodnotami, pohledem na děti, dospívající i dospělé. Nemusí dlouho čekat. Na emaily se mi daří odpovídat do pěti pracovních dnů, na termínu chatu i Skypu se domlouvám co nejrychleji. Lidé nejsou nuceni se nikam objednávat, nikam jezdit, s nikým se potkávat, nikomu říkat, že něco řeší s psychologem. Můžou se mi ozvat zrovna v tu chvíli, kdy se cítí špatně.
Co vnímám jako velkou výhodu je i to, že ti, co se na mě obrátí, mají mou odpověď před sebou v písemné formě. Už několik lidí mi napsalo, že se k té odpovědi vrací, že si ji znova pročítají, že ji čtou s partnerem, že z ní čerpají opakovaně povzbuzení a naději, nebo tipy pro to, co by mohli vyzkoušet. Při ohlédnutí se zpět za těmi mnoha týdny a měsíci a při srovnání online poradenství s tím osobním, kterému se také věnuji, jsem si uvědomila ještě jednu nespornou výhodu, kterou to první oproti druhému má. A tou je fakt, že si ke zpracovávání odpovědí pro lidi, kteří se na mě obrátí emailem, sedám ve chvílích, kdy jsem v klidu, v pohodě a odpočatá. Tato forma dává mně i mým klientům jednu obrovskou výhodu, a tou je fakt, že si klienti u mě "nepodávají kliku". Že se nestřídají jeden za druhým, že nemám plnou hlavu jednoho "příběhu", když začínám naslouchat příběhu dalšímu. Že mě nebolí hlava, nejsem unavená a netěším se domů. Ale že ve chvíli, kdy jsem odpočatá a v klidu, otevřu email, pročtu si, co mi někdo napsal, přemýšlím nad tím, vypíšu si základní body, které mě při čtení napadnou a pak pomalu a promyšleně odpovídám. Kdo dostal mou odpověď, ten ví, že to není email na stránku, ani na dvě, ani na tři. Kdo dostal mou odpověď, ví, že mi její zpracování nemohlo zabrat půl hodiny, ani hodinu, ale mnohem více času. Jako výdělečná činnost to opravdu není moc dobrý "tah". :-) Ale po těch více než 27 měsících vím, že mi to dává smysl. Že to jde, že to mnoha lidem vyhovuje, že se mnozí vrací a že se ozývají noví lidé na základě doporučení, což mě těší a je to pro mě známkou toho, že to jde dělat dobře, poctivě a smysluplně.
Nedávno jsem psala recenzi na knihu významného psychiatra a psychoterapeuta, profesora Stanfordské univerzity, autora mnoha knih, Irwina Yaloma. Potěšilo mě a povzbudilo, že i on ve své knize popisuje fakt, že byl původně skeptický k "textové formě" vztahu mezi klientem a terapeutem, nicméně rozhodl se to zkusit, sledovat tento proces a zasadil se i o to, aby proběhl seriózní výzkum, který by objektivně změřil, jestli u klientů, kteří jsou v písemném kontaktu se svým psychologem či terapeutem, dochází k nějakým změnám. Výsledky tohoto výzkumu ukázaly, že ano. Mnoho klientů oceňovalo právě možnost si části textu vytisknout, být se svým terapeutem rychle v kontaktu, možnost oslovit jej ve chvíli úzkosti či potřeby (i když na odpověď nějakou dobu čekali), možnost procházet si s odstupem času vývoj své situace, změny v určitém časovém období a postup komunikace s terapeutem. Yalom končí své zamyšlení nad touto formou konzultací tvrzením, že dobře vedené textové konzultace mohou poskytnout dokonce osobnější přístup, než osobní konzultace s terapeutem, který se striktně drží určitých předem daných (behaviorálních) témat.
Takže v závěru bych chtěla poděkovat všem, kteří mě v tomto nápadu podporovali a podporují (včetně mnoha psychologů), všem, kteří se nebáli to zkusit a poskytli mi zpětnou vazbu, všem, kteří tuto formu doporučují dál, nebo se ke mně vrací a všem, kteří to dočetli až sem.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková