Pandořina skříňka. Nejvýznamnější psychologické experimenty 20. století. Lauren Slater

Kniha: Pandořina skříňka. Nejvýznamnější psychologické experimenty 20. století. Lauren Slater, Portál, 2019

Lauren Slater, americká psycholožka a spisovatelka, autorka několika knih a řady odborných i populárně-naučných článků, je absolventkou Brandeisovy univerzity, kde vystudovala obor britská a americká literatura a také Harvardské a Bostonské univerzity, na nichž se věnovala studiu psychologie. Její kniha Pandořina skříňka, kterou vydalo nakladatelství Portál v roce 2019, vyšla v České republice poprvé v roce 2008, a to v nakladatelství Argo. V Německu byla tato kniha označena za bestseller a byla zvolena populárně-vědeckou knihou roku 2005. 

Jak je patrné již ze samotného názvu knihy, věnuje se v ní autorka významným psychologickým experimentům 20. století. Považuje je totiž za fascinující zhuštěnou zkušenost lidstva, v níž spatříme sebe samé, můžeme sami sebe poznat a přemýšlet o tom, jak reagujeme a čím jsme ovlivňováni. Experimenty jsou podle Slater tím, co může odhalit tajemná místa v nás samotných, která zůstávají v běžném hektickém životě skryta naší pozornosti. V knize o rozsahu bezmála 300 stran se velmi osobitě věnuje vybraným deseti významným experimentům. Každý z nich se snaží uchopit jako příběh, zasazený do určitého dobového i místního pozadí. Snaží se objevit a popsat souvislosti jednotlivých experimentů a nabídnout čtenáři víc, než jen pouhá statistická fakta, odborné informace, popis průběhu experimentu či jeho výsledků tak, jak byly veřejnosti doposud předkládány. Slater je nejen vědkyní, ale i spisovatelkou. A právě tyto dvě oblasti se ve své knize pokusila propojit. Jak sama popisuje, chtěla dát holým vědeckým faktům příběh a ukázat je přitom i ve spojitosti s osobností či životním příběhem experimentátora a lidí, kteří jej obklopovali.

Po přečtení přebalu knihy jsem cítila příjemné napětí a zvědavost a do čtení knihy jsem se pustila s velkou chutí, která pak u jednotlivých příběhů různě kolísala směrem nahoru či dolů. Čtenářům jsou v knize postupně představeny pokusy behavioristy Skinera s naučeným chováním, Millgramův experiment s elektrošoky a poslušností vůči autoritě, Rosenthanův experiment s předstíranou duševní poruchou, která vedla k hospitalizaci zdravých jedinců v psychiatrických léčebnách, výzkumy, které provedli Darley a Latané v oblasti soucitu a poskytnutí pomoci v situaci nouze, dále pak pokusy s Festingerovou kognitivní disonancí, kvůli níž jedinec překvapivě přizpůsobí spíše své názory vlastnímu chování, než naopak. Následují smutné Harlowovy experimenty s opicemi, věnované významu blízkosti v našich životech, sporné experimenty Alexandera a jeho týmu, týkající se vzniku a rozvoji závislosti a jejích příčin, smutné dopady experimentů Loftusové a její názory, jež poukazovaly na nespolehlivost lidské paměti, na něž nepřímo navazuje neuropsychologický experiment Kandela se zejem kalifornským. Desátá kapitola knihy u tématu neuropsychologie zůstává, jelikož je věnována popisu nejradikálnějších psychochirurgických způsobů léčení duševních poruch v minulém století, jejíž počátky jsou spojovány s nositelem Nobelovy ceny, António Monizem. Následuje závěr autorky, jakési její ohlédnutí za experimenty, kterým se věnovala, poznámky k jednotlivým kapitolám, v nichž jsou uvedeny hlavně zdroje, z nichž čerpala, a kniha je zakončena poměrně hodně odborným bezmála dvacetistránkovým doslovem překladatele, Jana Koseka, díky němuž jsou čtenáři konfrontováni s další várkou otázek a názorů.

Co mě na knize zaujalo, je fakt, že se Slater snaží upozornit na opomíjené pozadí experimentů, na to, jaká byla osobnost badatele, co těmto experimentům předcházelo, co zveřejnění jejich výsledků vyvolalo, jak složité je oddělit jejich přínos pro vědu a lidstvo od negativních dopadů na konkrétní jedince. Ve svých příbězích zpochybňuje různá klišé, vyvrací mýty, klade řadu otázek, hledá odpovědi a mnohá témata nechává otevřená, aby nad nimi mohl čtenář sám přemýšlet. Snaží se navštěvovat místa, na nichž experimenty probíhaly, kontaktovat rodinné příslušníky či spolupracovníky experimentátorů a získat nějaké informace, jež nebyly součástí výzkumných zpráv a pomohly by dokreslit onen příběh, o nějž autorka usiluje. Občas se ovšem na můj vkus nechává příliš unést, provádí jakési vlastní mini-experimenty, které ovšem nemají valnou vypovídací hodnotu a místy působí až rušivě. Např. ve chvíli, kdy sama zkouší krátce užívat morfium, aby posoudila teorii o příčinách vzniku závislosti, nebo opakovaně navštěvuje poněkud ezoterickou Lindu Santoovou. Občas způsoby přemýšlení autorky, její domněnky, představy či pokusy vyvodit nějaký závěr, působí rušivě a některé pasáže knihy byly pro mě z tohoto důvodu nezáživné či sporné. Nicméně pro všechny lidi, kteří se nevyžívají ve studiu odborných časopisů a strohých metodologických popisů výzkumných experimentů a jejich výsledků, nabízí kniha Pandořina skříňka skvělou příležitost, proniknout k nim tak nějak srozumitelněji, jemněji, komplexněji a s příběhem. Je to kniha, která může být přínosná pro všechny, kdo jsou ochotni nejen číst, ale i přemýšlet.

                                                                                                             Mgr. et Mgr. Eva Martináková