Pohlazení pro nastávající maminky
"Těhotenství je aktivním rozhovorem mezi
matkou a dítětem" (volně podle Fedor-Freybergh)
Přiznám se, že mám ráda slovo "těhulka". Na mě působí láskyplně, něžně a vyvolává ve mně představu ženy, která je ráda, že čeká miminko. Mám pocit, že je v té zdrobnělině naznačen i fakt, že je tuto ženu potřeba chránit a podporovat ji. Vím ale, že část naší společnosti je na toto slovo alergická, proto budu psát o "nastávající mamince", ač je tento pojem dle mého názoru zbytečně dlouhý a hlavně nevystihuje fakt, že v době těhotenství ona "paní či slečna" svým způsobem maminkou už je.
Jak naznačuje úvodní citát, maminka a její nenarozené miminko jsou spolu propojeni od prvních chvilek. Pokud maminčino tělo na děťátko není připravené, těhotenství skončí, nebo k němu ani nedojde. Když už ale onen zázrak vzniku nového života přijde, začíná maminka s děťátkem komunikovat. Ona ovlivňuje jej, děťátko ovlivňuje ji. Plod v děloze není pasivním "příjemcem" podnětů z okolí. Výzkumy ukazují, že tyto podněty velmi záhy vnímá, reaguje na ně a dokonce ovlivňuje chování své maminky. Kolem 5. měsíce prenatálního vývoje aktivně reaguje na zvukové podněty, na světlo procházející břišní stěnou maminky i na tlak a bolest. Kolem 6. měsíce rozlišuje lidskou řeč od jiných zvuků. Zvykne si na hlas své maminky a ve 35. týdnu rozliší dokonce slabiky, které je zvyklé slýchat, od slabik neznámých. Zajímavým zjištěním je to, že pokud je maminka utlumená léky, popř. má-li děťátko v děloze nedostatek kyslíku, či je-li maminka ve stresu, tato rozlišovací schopnost klesá. Snížená je také více než hodinu poté, co maminka vykouřila cigaretu.
Mnohá budoucí maminka má za sebou zkušenosti s tím, že jí nenarozené miminko dalo najevo svými pohyby nespokojenost např. při hlasité hudbě, nepříjemném zvuku, vydýchaném vzduchu v místnosti, nebo v situaci, kdy zaujala polohu, která byla dítěti v děloze nepříjemná. Velmi citlivé jsou ještě nenarozené děti i na emoční stav své maminky, na to, jak se maminka cítí, co prožívá. Jinými slovy - když je maminka v pohodě, uvolněná, spokojená a klidná, je ve stejném rozpoložení i děťátko v děloze. Pokud maminka prožívá stres, strach, obavy, hádky, nejistotu apod., je její tělo (podle míry a závažnosti stresu) zaplaveno tzv. stresovými hormony, které způsobí to, že jí rychleji a silněji bije srdce, zrychlí se dýchání, zvýší se napětí svalů a trvá-li stres dlouho, dochází také ke zhoršení imunity. Je zjištěno, že od 30. týdne těhotenství na to dítě reaguje změnou tepu a pohybů. Zjednodušeně můžeme říct, že když je v klidu maminka, je v klidu i děťátko, a když maminka zažívá stres, její děťátko je na tom podobně. Psychický vývoj děťátka začíná už dávno před tím, než jej maminka vidí na vlastní oči a drží v náruči, a i když o něm zdaleka nevíme tolik, kolik bychom si přáli, je možné jej už v této době ovlivnit jak pozitivně, tak i negativně.
Není třeba se lekat, že každý prožitý stres ohrožuje zdravý vývoj dítěte. To určitě ne. Stres je přirozenou součástí našich životů a ve správných situacích a přiměřené míře je pro nás prospěšný. Škodlivý je tehdy, je-li ho příliš mnoho nebo trvá-li dlouho. Navíc každý člověk reaguje na stejně obtížnou situaci jinak. Někoho "rozhodí" každá maličkost, někdo je vůči stresu odolnější. Přesto je dobré myslet na to, že pohoda a klid maminky působí na nenarozené miminko pozitivním, uklidňujícím dojmem a všemožně tento stav klidu a pohody podporovat. Klidem tady ale není myšleno poposedávání či ležení. Těhotenství není nemoc a fyzická kondice maminky je důležitá jak pro dobrý průběh těhotenství, tak i pro dobrý průběh porodu a dobu po něm. Na mysli mám spíše "psychický klid", vyrovnanost, radost, dobrou psychickou pohodu. Mimochodem pravidelný přiměřený pohyb k této pohodě výrazně přispívá.
Co bych ještě ráda zmínila, je fakt, že na těhotných ženách a novopečených rodičích spousta firem celkem solidně "parazituje". Rodiče, kteří se na své děťátko těší, pro něj chtějí to nejlepší a jsou ochotní za to utratit i nemalé peníze. Až vám bude někdo něco nabízet, použijte "selský rozum" a přemýšlejte (případně si ověřte u odborníků), jestli má to, co vám někdo nabízí, skutečně takový efekt, který prodejce popisuje, nebo jestli je to opravdu nezbytné. Víme-li například, že ve 35. týdnu umí plod rozlišit 2 slabiky (tu, kterou "zná = slýchá" a tu, kterou "nezná=neslýchá"), je celkem dost nesmyslné kupovat mu speciální sluchátka na břicho a pouštět mu tam anglická slovíčky, písničky, či říkanky. Proč? Dítě je v plodové vodě. Zkuste si lehnout do vany, ponořit uši pod vodu a poproste někoho, ať na Vás přes dveře koupelny polohlasně mluví. Něco slyšet budete, ale budou to poměrně "duté" zvuky. Pokud vás ani toto nepřesvědčilo, přizvěte si dalšího člena rodiny, aby vám každou sekundu plácl rukou do vany. Dítě se totiž - kromě toho, že je ve vodě - nachází také blízko vašeho srdíčka, jehož zvuk výrazně slyší. A to pomineme jiné zvuky, spojené s trávením apod. (A nebojte se, po narození bude mít vaše děťátko na angličtinu a jiné cizí jazyky tolik času a prostoru, že mu to možná už ani milé nebude).
Pokud chcete dítě skutečně "dostat do pohody", zkuste místo toho, abyste mu pouštěli přes břišní stěnu doporučovaného Mozarta, dostat do pohody sebe. Např. svíčkou, vůní, procházkou, masáží, knížkou či třeba poslechem toho, co máte ráda vy. Když to nebude příliš velký rachot se zvuky, které jsou vašemu děťátku nepříjemné (a to by vám dalo vědět), bude to mnohem efektivnější a máte to zadarmo. Také hlazení břicha (nějaké té "vystrčené patičky") a mluvení na dítě svůj efekt určitě má a důležité je také pro tatínky a sourozence, kteří to mají s vytvářením vztahu k nenarozenému prckovi o něco těžší, protože nezažívají právě onu "vnitřní komunikaci", která je darována maminkám (např. láskyplné kopnutí směrem k močovému měchýři či žebrům). :-)
A když vám bude - milé "těhulky" (aspoň jednou to použiju se vší tou něhou a péčí, kterou s tím mám spojenou) - těžko a smutno a víte, že to bude trvat krátce, mávněte nad tím rukou. Takový je život a váš "bobík" to zvládne. Jste na to přece minimálně dva, jste spolu. Máte-li ovšem větší trápení, tak dělejte všechno pro to, ať na to nejste sama. Protože v osamocení je každý problém větší a každé břemeno těžší, než když se o něj máme s kým podělit. Zkuste zbytečně nepřemýšlet o tom, co nemůžete změnit, ani neřešit negativní lidi ve svém okolí. Obklopte se těmi lidmi a věnujte se těm aktivitám, které máte ráda. Neděláte to jen pro sebe, ale dáváte tím každý den svému děťátku velký dárek.
Přeji vám co nejkrásnější dny a týdny očekávání, ať si spolu rozumíte a také hladký porod a hodně radosti s jedním z nejcennějších darů, který můžeme dostat. :-)
Mgr. et Mgr. Eva Martináková, online psycholog