Pořad Výměna manželek je pořadem o veřejném zneužívání dětí

Titulek je drsný a tak trochu bulvární, ale přesně o to jde. 

Kdo někdy viděl pořad Výměna manželek, dá mi možná zapravdu, že je zajímavé sledovat různé rodiny, jejich fungování, způsob, jak spolu komunikují, jak řeší či vytvářejí partnerské problémy a vychovávají děti. Je zajímavé vidět, jak kdo bydlí, jak se kdo baví i to, jak jiní lidé hospodaří s penězi. Řada z nás si řekne, že je super, že máme doma právě takového partnera, jakého máme, a ne někoho z pořadu, ale věřím i tomu, že mnoho lidí by dalo leccos za možnost vyměnit vlastního problematického partnera za někoho zodpovědného z televizní obrazovky.

Baví nás sledovat cizí osudy a vědomě či nevědomě je porovnávat s tím vlastním. Pro mě, jakožto psychologa, je tento pořad zajímavý v tom, že vidím reakce různých lidí v různých situacích. Vidím snahu pomoci i snahu vypadat co nejlépe, vidím agresivitu a aroganci, i upřímné hledání mnoha aktérů tohoto pořadu, jak dělat věci správně, když je to nikdy nikdo nenaučil. Vidím zoufalé lidi v zoufalé situaci i experimentátory s vlastními vztahy. Co ale vidím kromě toho a dělá mi to zle jako člověku, matce, i někomu, kdo se zabývá bolístkami lidské psychiky, jsou v tomto pořadu děti. Děti, které si nevybraly, že jim odjede maminka, ani to, že přijede nějaká úplně cizí a jinak se chovající paní. Děti, které se z častých a drsných hádek mezi vlastními či nevlastními rodiči dostávají do hádek mezi dalšími dospělými. Vidím před sebou děti, kterých se někdo na základě scénáře či bez něj vyptává na to, jak se jim vlastní maminka nevěnuje. Děti, před kterými dospělí mluví o tom, jak špatně se o ně někdo stará, a které si to kvůli tomu uvědomí. Vnímám dospívající děti i malá miminka, kterým někdo vzal veškeré soukromí a ukázal ho nejen úplně cizím lidem, ale i učitelům, širší rodině či spolužákům ve škole. Vidím děti, které se kvůli tomu stávají mnohem zranitelnějšími, než byly doposud.

Jsem klidný člověk, takže mě málokdy něco opravdu štve. Ale teď mě štve a trápí zároveň, že někdo kvůli penězům dovolí, aby dítě sedělo mezi dvěma dospělými a před televizním štábem a poslouchalo debatu o tom, že je vlastně týráno. Štve a trápí mě, že dítě v této situaci pláče a prožívá bezmoc, strach a zoufalství, ale točí se dál, protože to je přesně ta scéna, která zvýší sledovanost a rozproudí diskuze. Štve a trápí mě, že až si náhradní maminka i celý štáb sbalí kufry a techniku, toto dítě zůstane za zavřenými dveřmi právě s těmi dospělými, kterým na něm vůbec nezáleží, protože jinak by nikdy nedovolili, aby bylo něčemu takovému vystaveno. A trápí a štve mě také to, že nikdo z nás už nevidí a neprožívá spolu s dítětem, co bude v takové domácnosti následovat. Jak bude někdo na dítě křičet, jak jej někdo bude trestat, bít, či psychicky deptat. Jak se mu někdo pomstí za to, co řeklo, jak se chovalo, nebo za to, že si na něco postěžovalo.

Zavíráme před tím oči. To už bychom nechtěli vidět, protože by nám to nedělalo dobře. Ale je to jen alibismus, kterým si omlouváme vlastní necitlivost. My totiž tento druh pořadu sledujeme ve velkém, takže to, jaký to má dopad na děti vlastně podporujeme, ať si to přiznáme, či ne. Ona to totiž není jen odpovědnost rodičů, kteří svou rodinu nechají "rozpitvat" cizími lidmi a dovolí zveřejnění mnoha detailů. Je to i zodpovědnost nás ostatních, kteří to sledujeme a mlčíme k tomu, co se děje. Mnozí z nás by nikdy nevkročili na nějaké býčí zápasy, nedívali bychom se na to, jak někomu zlomí nos při boxu a jsme příliš citliví i na nějaké reálné souboje. Nicméně vůči psychickému násilí a zneužívání dětí jsme jaksi civilizačně "otupělí". Většina z nás nepřemýšlí nad tím, co prožívá plačící dítě v pořadu, co mu asi řeknou spolužáci ve škole, jak se cítí kojené dítě, jehož matka mu na deset dnů zmizí, či jaký psychický teror nebo smutek bude prožívat dítě, které přilne k náhradní mamince či se v pořadu postaví proti agresivnímu otčímovi. Ve chvíli, kdy to udělá, je v relativním bezpečí, protože je nablízku štáb a náhradní maminka. Ale za pár dnů se dveře tohoto bytu zavřou a za nimi se bude něco dít...

A to všechno pro sledovanost a dobrý výdělek pro televizní stanici, pro pár tisíc v rodině nebo pro potřebu některých nevyzrálých dospělých sobě či světu něco "dokazovat"...

                                                                                                             Mgr. et Mgr. Eva Martináková