Psychologické typy. Carl Gustav Jung
Autor: Carl Gustav Jung
Kniha: Psychologické typy. Portál, 2020
Sto let poté, co vyšla v Curychu poprvé kniha Psychologische Typen, mají čeští čtenáři možnost seznámit se s jejím obsahem ve svém rodném jazyce. Tento fakt je o to cennější, že do revoluce v roce 1989 bylo vydávaní Jungových děl v naší zemi zakázáno. Carl Gustav Jung, švýcarský psychiatr, představitel tzv. analytické psychologie a současník Sigmunda Freuda je jedním z nejvýznamnějších hlubinných psychologů. Je známo, že jej Freud nazval "korunním princem" psychoanalytického hnutí, ale i to, že s ním ani ne deset let poté přerušil kontakty kvůli řadě názorových rozporů, týkajících se např. libida, nevědomí, či toho, jak jsou psychické děje ovlivňovány zaměřeností na cíl a budoucnost.
Ve své rozsáhlé knize Psychologické typy, kterou velmi erudovaně přeložil do češtiny především Petr Babka, předkládá Jung čtenářům detailní pohled na to, jak se jeho známá teorie typů utvářela v průběhu cca 20 let na základě jeho psychiatrické a neurologické praxe. Projevuje se v ní jeho zaměření na filozofii, ale i jeho široký kulturní přehled, který se týká jak důkladné znalosti děl antických a středověkých autorů, tak také řady náboženských systémů i moderní filozofie. V prvních devíti kapitolách nám představuje přítomnost extravertních a introvertních rysů u různých filozofů, náboženských představitelů, básníků či literárních postav a své předpoklady dokládá řadou citátů, srovnání i interpretací děl vybraných autorů. Otevírá mnohá historická i náboženská témata (spor u univerzálie, eucharistii, význam symbolu v čínské filozofii apod.), ale dostává se také k problematice typů v psychopatologii, estetice, biografie či moderní filozofii. Spolu s autorem proniká čtenář ve zmíněných devíti kapitolách také do literárních děl či obecných typů několika autorů (např. Goethe, Schiller atd.). V řadě literárních pramenů, které hojně cituje i v dlouhých pasážích, nachází podklady pro své úvahy o extraverzi a introverzi, ale nevyhýbá se ani kritickému hodnocení a projevení nesouhlasu, např. pri kritice Jordanových typů.
Desátá kapitola nám pak přináší rozpracovanou teorii Jungových osmi základních typů, přičemž základ tvoří dvojice obecných typů zaměření (introverze a extraverze) a potom čtveřice funkčních typů, typu myslivého, citového, percepčního a intuitivního. Jung zde velmi podrobně popisuje jak obecné typy zaměření, tak i jednotlivé racionální funkce (myšlení, cítění) a funkce iracionální (percepce, intuice), včetně různých kombinací, které mohou vzniknout či se navzájem vylučují. Předkládá čtenáři také svá zjištění týkající se zastoupení jednotlivých funkcí ve vědomí a nevědomí a objasňuje, jak náročné je jejich rozpoznávání u druhého člověka a jak důležitý je nejen objektivní pohled, ale také vnitřní vnímání sebe sama u posuzovaného subjektu. Dále se zde věnuje také tématu archetypů a symbolů.
Jako přínosnou vnímám také 11. kapitolu, v níž Jung vysvětluje svou interpretaci základních pojmů (abstrakce, asimilace, identifikace, individuace, libido, méněcenné funkce apod.). Následuje doslov, v němž autor vysvětluje, že se pokoušel předvést čtenáři barvitou škálu mnoha možností utváření názoru, zdůraznit, že svět nelze pochopit pouze intelektem a ukázat, jaké chyby se dopouštíme, pokud psychiku druhého člověka hodnotíme na základě té vlastní. Následují přílohy obsahující 4 Jungovy přednášky věnované tématu psychologické typologie, v nichž jsou autorovy názory stručně shrnuty. V závěru knihy najde čtenář ještě fundovaný doslov prof. Plhákové, která zasazuje Jungovy teorie do širších souvislostí, včetně nejnovějších vědeckých poznatků. Dílo Psychologie typů je knihou pro náročného čtenáře, kterému jsou blízké filozofické, historické, umělecké či spirituální úvahy, nicméně patří především do oblasti psychologie, kterou osobnost jejího autora výrazně ovlivnila.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková