Rodina na prvním místě?
Zamyšlení nad tím, jaký je náš skutečný žebříček hodnot aneb nelžeme sami sobě?
Když si přejeme k narozeninám či do Nového roku, zaznívá často přání zdraví či lásky. Dáváme najevo, že si uvědomujeme, jak je obojí cenné. Většina z nás už si zažila situaci, kdy se jedno, druhé, či obojí (na čas) vytratí, kdy jsme nemocní my, či někdo z našich blízkých a prožíváme samotu, smutek, či zoufalství. Mnoho z nás se v podobných chvílích ptá po smyslu života.
Kdybyste dostali za úkol sepsat svůj žebříček hodnot, seznam 5 - 10 věcí, které považujete ve svém životě za nejdůležitější a nejcennější, jak by vypadal? Schválně, nechcete to jednou vyzkoušet sami na sobě a proložit čtení i nějakou drobnou aktivitou? Pokud ano, s chutí do toho. Pokračování článku počká a budete jej vnímat mnohem více osobně.
Předpokládám, že se partner, partnerka, děti či rodina objevili na některém z předních míst (pokud jste o ně tedy právě nedávno nepřišli a nesnažíte se postavit svůj život na jiných hodnotách a zájmech). Je to něco, čeho si ceníme, o co bychom neradi přišli, a když o to přijdeme, zraňuje nás to velmi citelně. A přesto se ptám - nelžeme tak trochu sami sobě, když to tvrdíme? Proč? Kdo si udělal aktivitu s žebříčkem hodnot, může věnovat pár minut ještě jednomu zamyšlení. Nakreslit si kruh a rozdělit jej na dílky (podobně jako pizzu), ale udělat ty dílky různě velké. Největší dílek "ukrojme" té aktivitě (či člověku), které věnujeme nejvíce času (třeba za poslední týden). Menší dílek tomu, čemu věnujeme času a energie o něco méně atd. Kdo nekreslí, může si to zkusit představit. Pokud možno - poctivě. Děláme to pro sebe, abychom si něco uvědomili, abychom se trochu lépe poznali.
Kdo kreslil, může porovnávat. Věnuji nejvíc času tomu, co je pro mě nejdůležitější a nejcennější? Věnuji se svému zdraví? Věnuji se svému partnerovi? Trávím s ním (či s ní) čas? Vnímám, co mi mí blízcí říkají? Vím, po čem touží a co je trápí? Ustupují jiné věci v mém životě před tím, když po mě mí blízcí něco chtějí, nebo ustupují a čekají oni, až budu mít čas, až si jich všimnu, až odložím jiné aktivity a skutečně se rozhodnu pro to, o co hlavně nechci přijít?
Není třeba nic víc dodávat. Kdo teď nejen četl, ale i přemýšlel, ten se třeba ujistil, že žije v souladu s tím, co říká, nebo co si o sobě myslí. Někdo se možná trochu zastydí, protože právě teď třeba něco pochopil. Kéž by nezůstalo jen u toho pochopení. Kéž bychom to dokázali začít dělat jinak. Dokud zdraví máme (nebo jej máme alespoň v nějaké míře) a dokud máme své blízké, na kterých nám (jak věřím) vnitřně skutečně záleží. Pokud se nám něco stane, nebude nás držet za ruku ani naše práce, ani naše láhev alkoholu, ani surfování po internetu, ani ... (doplňte si podle sebe), ale někdo z našich blízkých. A to jen tehdy, budeme-li mít velké štěstí...
Mgr. et Mgr. Eva Martináková
online psycholog