Tak už se nestyď. Sociální fobie a stydlivost u dospívajících. Lucie Bělohlávková
Autor: Lucie Bělohlávková
Kniha: Tak už se nestyď. Sociální fobie a stydlivost u dospívajících. Portál, 2019
Útlá knížečka Tak už se nestyď se nejen ve svém názvu, ale i ve většině kapitol, obrací přímo na dospívající ve věku mezi 14 a 20 lety, kteří jsou ve svém životě omezováni stydlivostí, přetrvávající úzkostí v kontaktu s druhými lidmi či dokonce sociální fobií. Autorka Lucie Bělohlávková je vystudovanou speciální pedagožkou, která se po absolvování psychoterapeutického výcviku v kognitivně-behaviorální psychoterapii věnuje práci s dospívajícími i dospělými klienty. Zaměřuje se především na úzkostné poruchy a práci s traumaty, ale blízké jsou jí také vztahové a rodinné problémy a poruchy autistického spektra. Je autorkou odborných článků i aktivním účastníkem na odborných konferencích.
Při psaní knížky o cca 140 stranách vycházela autorka ze svých praktických zkušeností s léčbou sociální fobie, což se v této publikaci velmi pozitivně odráží. Knížka je psána srozumitelným jazykem a nabídne dospívajícímu postupně jednoduchý dotazník, díky němuž může sám orientačně bez návštěvy odborníka posoudit, zda se v jeho případě může jednat o sociální fobii, dále pak vysvětlení, jak se tato fobie projevuje, jak se upevňuje vyhýbavé a zabezpečovací chování a následně také velmi praktické rady a tipy, jak ji začít krok za krokem pomalu zvládat. Kromě teoretických vysvětlení a praktických rad zde najdeme také řadu povzbuzení, ujištění, že neúspěchy a selhání jsou běžné a je s nimi třeba na cestě ke změně počítat a nenechat se jimi odradit. Uvítala bych zde osobně také informaci o tom, kdy je lepší vyhledat odborníka, popř. s ním své obtíže zkonzultovat.
Čtenář se v knížce seznámí s relaxačními technikami i jejich nácvikem a využitím, s chybami v myšlení, které jsou pro lidi s tímto druhem fobie typické, s možnostmi práce s myšlenkami i silou expozice a experimentu. Bez nadsázky je možné říct, že knížka Tak už se nestyď není jen literaturou určenou ke čtení, ale je jakýmsi pracovním sešitem a deníkem dospívajícího, díky němuž je nucen přemýšlet, hodnotit vlastní chování i prožívání, zaznamenávat si své pocity, cíle, myšlenky, pokroky, svůj vlastní "bludný kruh" i svá selhání. Z toho důvodu je dobré v případě potřeby knížku dospívajícímu koupit, a ne pouze půjčit z knihovny. Doporučené postupy budou mít totiž efekt pouze v tom případě, že se jim dospívající bude opravdu poctivě, intenzivně a vytrvale věnovat. Na konci většiny kapitol je krátké a přehledné shrnutí hlavních myšlenek a nechybí ani krátké ilustrativní příběhy (které ve čtenáři mj. navodí pocit, že ve svých problémech není sám), a také vtipné a trefné obrázky. Cenná jsou také závěrečná doporučení pro pedagogy a rodiče úzkostných dětí, zde již i s vysvětlením, kdy je potřeba vyhledat odborníka a co dítě v takovém případě čeká.
Ačkoliv se autorka v celé publikaci obrací přímo na teenagery, považuji ji za velmi přínosnou také pro psychology a psychoterapeuty, kteří pracují s úzkostnými klienty, ale i pro pedagogy, úzkostné rodiče i rodiče úzkostných dětí. Je zde moc hezky a systematicky popsána řada postupů, jež může terapeut využít pro svou práci s klientem a napomoci tak zmírnění či odeznění jeho obtíží, ale i myšlenek, které by mohli pomoci ostatním dospělým pochopit svět úzkostného dospívajícího. Dle mého názoru může být tato kniha velkým přínosem hlavně pro ty mladé lidi, u nichž má sociální úzkost mírnou formu a kteří jsou ochotni a schopni systematicky pracovat sami na sobě. Řada dospívajících se zafixovaným vyhýbavým chováním, sbírkou vlastních automatických myšlenek a nedostatečně vyvinutou vůlí nebude ani navzdory dobře napsané knížce schopná se ze svého bludného kruhu vymotat bez odborné pomoci, povzbuzení, popř. společného nácviku spolu s terapeutem. V tomto případě může být knížka dobrou pomůckou i pro společnou práci klienta a jeho terapeuta. Vnímám ji nejen jako obyčejnou knížku, ale jako skutečně podanou ruku člověka, který ví, o čem mluví. A to v oblasti sociálních vztahů, která je v čase dospívání a v době omezování přímých mezilidských kontaktů (mj. v souvislosti s rozvojem jiných komunikačních cest) velmi křehká. Proto ji doporučuji, a to nejen dospívajícím, i když jim především.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková