Třinácté komnaty dětské duše. Tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Violet Oaklander
Kniha: Třinácté komnaty dětské duše. Tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Portál, 2020
Autorka: Violet Oaklander
Violet Oaklander, autorka knihy Třinácté komnaty dětské duše, je americká psychoterapeutka s doktorátem z psychologie a vysokoškolskými diplomy ze speciální pedagogiky a manželského, rodinného a dětského poradenství. Je autorkou několika knih a řady odborných článků, pracovala několik let jako ředitelka Centra pro terapii dětí a dospívajících v Kalifornii, kde se věnovala mimo jiné emočně narušeným dětem, je jednou z významných propagátorek využití gestalt terapie v dětském věku a dospívání, školitelkou v gestalt terapii, matkou tří dětí a v neposlední řadě člověkem, který dokáže vnímat dětský pohled na svět a komunikovat s dětmi způsobem, který je jim blízký. Při čtení knihy mě stále znova napadalo, že ji psal člověk, který má nejen velké množství osobních zkušeností s psychoterapií dětí a prací s rodinami, ale především člověk, kterému na dětských klientech skutečně záleží a proto aktivně hledá a zkouší nové postupy, jak se k nim přiblížit, porozumět jejich skrytým emocím a trápení a pomoci jim je zpracovat. Autorčiny zkušenosti, zájem o děti, otevřenost, kreativita a otevřené odmítání interpretování a hodnocení toho, co dítě prožívá, jsou z mého pohledu základními bonusy této knížky o 360 stránkách.
Podtitul publikace, který zní Tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie, je trefný, protože ač autorka čtenářům předkládá opravdu nepřeberné množství různých technik, postupů, modelových situací či nápadů, opakovaně zdůrazňuje, že jejím cílem nebylo sestavit návod pro práci s dětmi, ale inspirovat a motivovat k neustálému tvoření, hledání, obměňování, přizpůsobování předložených inspirací konkrétnímu dítěti, jeho potřebám, tempu i schopnostem. A právě to je mi na knize moc sympatické. Projevuje se zde fakt, že je Oaklander i lektorkou, která se věnovala školení gestalt terapeutů a ví, co je zapotřebí zdůraznit a v čem terapeuty povzbudit. Ve 12 kapitolách autorka ukazuje, jak je v terapii možno využít malování, imaginaci, práci s různými materiály (plastelína, hlína, voda, dřevo, papír apod.), vyprávění příběhů, poezii, práci s loutkami, jak je důležité rozvíjet smysly a naučit děti vnímat vlastní tělo a to, co se kolem něj aktuálně děje, jak je možné využít dramatizaci, pískoviště či hru. Věnuje se popisu terapeutického procesu i vybraným tématům, s nimiž se terapeuti při své práci s dětmi často setkávají, a to např. agresivnímu chování, projevování a zvládání hněvu, uzavřenosti, strachu, tělesným symptomům, traumatickým zážitkům, pocitům viny i autistickým projevům. Neopomíná zmínit i specifika terapie s dospívajícími a dospělými a zaměřuje se krátce také na školu či rodinu jako celek a její jednotlivé členy.
V závěru je autorka velmi osobní a odhaluje čtenářům část svých vlastních prožitků a zkušeností z rodinného života a událostí, které ji formovaly. Kladně hodnotím velké množství odkazů na další literaturu, kterou je možné při terapii dětí využít, včetně redakčního doplnění odkazů na zdroje v českém jazyce. Ač je na můj vkus v knížce místy až příliš mnoho příkladů z vlastní práce autorky s konkrétními dětmi bez uvedení širších souvislostí, může být knížka nepochybně bohatým zdrojem inspirace jak pro psychoterapeuty, tak i pro psychology, psychiatry, arteterapeuty či pedagogy. Na prvním místě zde totiž není odborné povídání o dětech, ale činnost s dětmi. Opatrně, srozumitelně, postupně, ale od prvního okamžiku také otevřeně a s přímým zapojením dítěte. Na závěr si dovolím ještě jeden osobní postřeh. Kdybych nepátrala po věku autorky a době, kdy knihu napsala, zakončila bych recenzi slovy o tom, že jde o moderní publikaci současné autorky. Jelikož už vím, že tomu tak není, nezbývá mi, než vyjádřit obdiv nad tím, jak aktuální jsou postřehy a komentáře, která Violet Oaklander napsala před několika desítkami let.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková